Jak správně kouřit doutník?

Jak si správně vychutnat doutník?

S koupí doutníku přichází i jistá zodpovědnost. Zodpovědnost vůči lidem, kteří je vyrábí, kteří zasvětili celý život svému řemeslu. A tito lidé by jistě nebyli rádi, kdyby viděli, že někdo jejich "dítě" znesvěcuje špatným zacházením. Pojďte se tedy podívat, jak se takový doutník správně kouří.

Ještě než se dostaneme k samotnému doutníku, je důležité zmínit, že byste na něj měli mít vždy klid a dostatek času. Doutník není cigareta, nestáhnete ho během tří minut – je to naopak rituál, který není radno uspěchat.

Klíčovou součástí požitku je také správný výběr doutníku. Není třeba hned začínat s těmi největšími a nejsilnějšími, které najdete. Začněte s těmi jemnějšími a postupně zkoušejte nové typy. I v cestě k nalezení vašeho ideálního doutníku je kouzlo této kratochvíle. Pokud s doutníky začínáte, není od věci si pořídit sadu, ve které najdete různé druhy doutníků, či sadu, která obsahuje vše, co ke kouření doutníku potřebujete.

Jak na to?

První věc, kterou je vždy třeba udělat, je oříznutí. To může znít jako jednoduchá věc, stejně jednoduché je však to pokazit. K ořezu můžete použít prakticky jakýkoliv ostrý předmět, který doma najdete, nejlépe ale poslouží speciální ořezávač, který je určen k tomuto účelu. Doutník byste měli oříznout co nejméně (jen tak, aby kouř mohl proudit do úst). Když to přeženete, budou vám do pusy padat malé kousky tabáku a doutník se může začít rozpadat. A pamatujte, vždy můžete oříznout o kousek víc, naopak to ale nefunguje.

Poté jde na řadu zapálení. Doutník nejlépe zapálíte dlouhou sirkou či plynovým zapalovačem, vyhýbejte se ale zapalovačům benzínovým, ty mohou ovlivnit chuť. Doutník držte kousek nad plamenem a nikdy ho nestrkejte přímo do něj. Po tom, co se vám zadaří ho zapálit, párkrát jemně z doutníku potáhněte a na chvilku ho odložte na popelník, aby se rozhořel.

Teprve teď přichází čas, kdy si začnete užívat směs chutí vašeho doutníku. Potahujte v intervalech po jedné až dvou minutách – není to závod a příliš časté bafání by doutník moc zahřálo, takže by ztratil na svých kvalitách. Kouř také nikdy nevdechujte, jen ho jemně poválejte v ústech a poté vydechněte. Opravdoví kumštýři dokonce používají techniku, které se říká „retrohale“, při které část kouře vydechnete nosem, čímž docílíte zintenzivnění chuti.

Po nějaké době se na konci doutníku, který nemáte v puse, začne tvořit „čepička“ z popela. Tu rozhodně hned neodklepávejte, naopak ji udržujte co nejdéle (pozor ale, ať vám samovolně nespadne do klína). Popel totiž předejde přehřívání doutníku a kouř vám tedy nezhořkne na jazyku.

Přijde vám, že už máte dost? To je v pořádku. Doutník není třeba kouřit tak dlouho, až vám bude pálit prsty. Ve chvíli, kdy už vám to stačilo, kouření nechte. Odložte oharek do popelníku a nechte ho vyhasnout s důstojností. Nikdy ho netípejte jako cigaretu, to by místnost zaplavilo intenzivním a ne zrovna příjemným odérem.

Po tom, co vykouříte dostatek doutníků, si jistě tento postup osvojíte a možná ho i doplníte o své vlastní rituály, což je v pořádku. Kouření doutníků je slavnostní a poněkud osobní záležitost a tak by to taky mělo zůstat. Hlavní věcí ale je, abyste si ho užili – tak na to nezapomínejte.

Zpět do obchodu
Předchozí krok
Předchozí krok

Poznámka a registrace